Přístup ke koním máme v podstatě každý jiný i já jsem to tak měla, když se nad tím zamýšlím, nebylo
to o nějakém specifickém přístupu ale spíše o mém egu. Od malička u koní, na střední škole u koní,
celý život jedete tak jak vás to zkrátka někdo naučil. Ve škole jsem dostávala ty nejhůře jezditelné koně
ne proto, že bych byla dobrý jezdec, ale protože jsem tyto koně zpracovala a když šlo do tuhého jednoduše
jsem se udržela nahoře i když to bolelo. Tím jsem měla potřebu takové koně vyhledávat, protože já jsem
přece ta kdo je zvládne. Došlo to do fáze, kdy jsem si koupila koně, který měl přede mnou 13 majitelů,
13 lidí s různým přístupem a zkušenostmi ,,dobrá výzva, ne?,, To jsem ještě netušila, že to bude kůň,
co změní celý můj dosavadní postoj. Jistě to znáte u koní, kteří jsou od někoho. Jdete, vyřešíte jednu věc
a ejhle ono se jich dalších deset objeví. Takto jsem se snažila 3 roky. Se svými dosavadními zkušenostmi
tohoto koně naučit jak se věci mají. Že chci věci jinak mi začalo docházet, když jsem zjistila, že si to vlastně
vůbec neužívám, šla jsem jezdit s tím, co zase se stane a co přijde tentokrát. Nejtěžší situace pro ně byla,
když jsem si opravdu uvědomila že takto ne. Jenomže to teď mám všechny své zkušenosti hodit za hlavu ?
Začít od začátku ? Já, která na co jsem sedla, to jelo ? Bylo mi jedno jaký názor na to má ten kůň, on je
tady ten kdo bude poslouchat a nezájem. Věřte, že teď už vím, že to tak není a když tak se to stejně
jednou někde projeví. Uvědomila jsem si že nechci koně sluhu, ale koně parťáka, kamaráda se kterým
se budu cítit dobře a on bude rád se mnou. Je to těžké opravdu moc, snížit se a začít od nuly, ale stojí to
za to!!!! Věřte, že opravdu to jde jinak, člověk si k tomu musí dojít a dříve nebo později k tomu dojde každý, minimálně
ten co chce se svými koňmi žít a ne přežívat.
Andrea Z. 4/2020
