Klisna, kříženka arabského plnokrevníka a appaloosy, nar. 9/2007
Moji klisnu bylo velmi obtížné sedlat a jezdit. Dostala jsem se do situace, kdy nebylo možné dát na Toscu ani sedlovou dečku, natož na ní jezdit.
Problém začal během obsedání, když ji pravděpodobně řemeny sedla skříply kůži, ona se rozběhla a sedlo se jí stočilo na zádech. Po této zkušenosti ji bylo těžké nasedlat, ale většinou se to nějakým způsobem podařilo. Dále jsem na ní i jezdila, ale sedlání bylo pořád obtížné a vždy na jaře se problém výrazně zhoršil. Někdy po nasedlání vyrazila a vyhazovala nebo se stavěla na zadní.
Protože jsem Dášu znala již z asi 2 lekcí základního výcviku, v červenci 2013 jsem ji kontaktovala s tímto problémem.
Začala nás navštěvovat přímo na našich pastvinách v létě 2013.
Během prvního tréninku bylo zjevné, že Tosca nemá vůči člověku dostatečný respekt a řešil se „jen“ tento problém. Sedlání bylo v tuto chvíli nebezpečné. Při další návštěvě už bylo sedlání možné. O několik tréninků později jsem mohla začít jezdit.
A pokroky byly znatelně vidět na chování a přístupu k lidem celkově. I lidé, co s Toscou pravidelně přicházejí do kontaktu, uváděli zjevné pokroky ve vyrovnanosti a pohodě, která z ní jde vidět. Obrovské změny se projevily i v běžné péči, která je mnohem jednodušší.
Snažím se změnit svůj přístup k Tosce, protože jsem jí v mnoha věcech ustupovala i nevědomě a ona toho velice rychle zneužívala. Naučila jsem se lépe vnímat signály, které vysílá, být důslednější, sebevědomá a učím se jak řešit některé nepříjemné situace, které nás mohou potkat.
V roce 2014 výcvik pokračuje jak ze země, tak v sedle. Hledáme rovnováhu mezi důvěrou a respektem ke spokojenosti nás obou. Jsem ráda, že mám možnost vzniklý problém řešit tímto způsobem. A i když to vyžaduje spoustu úsilí a času, tak se všechno pomalu vrací v podobě spolehlivosti, pohody a klidu.
Lucka Křivánková, veterinářka
