VILÍK - 5-ti letý kladrubský vraník, valach 7.3.2015
Už když jsem se rozhodla svého koně prodat, a byla to právě Dáša, která mi pomohla si uvědomit, že si navzájem se svým koněm nemůžeme vyhovět, věděla jsem, že bude problém, při případném odvozu, koně naložit do hengru. Můj kůň Vilík, pětiletý kladrubský vraník nikdy nedostal příležitost se s takovým přívěsem seznámit, nikdy nedostal příležitost poznat, že vlastně o nic nejde. Vozík viděl dosud v životě jen dvakrát a vždy byl do něj nějakým způsobem nacpán a jelo se. Nový zájemce o Vilíka se ozval a já byla víc než ráda – Městská policie města Prahy, měla o něj zájem do služby. A já měla dobrý pocit - věděla jsem, že můj dominantní koník bude mít zaměstnání, které ho bude bavit a najde se. Že bude v dobrých podmínkách a zkušených rukou, tak o tom jsem nepochybovala. Domluvili jsme se, že si koně odvezou na zkoušku. Zajímali se, jak je na tom kůň s přepravníkem, zda zvládá nastupování a cesty. Tehdy jsem je upozornila na to, že z něj má strach a bude problém jej naložit. Neviděli v tom problém. Věřila jsem, že mají jistě zkušenosti, ale klidná jsem úplně nebyla.
Nastal den D, hengr stál u zahrady a šlo se nakládat. Kůň byl přiveden k přívěsu a dál ani krok, začalo tedy přesvědčování, že tam má vlézt, které nikam nevedlo. Z přesvědčování bylo najednou vyhrožování bičem, kůň se opět ani nehnul. Dále byly za koně natažené lonže, které měly koně navést, také však bez úspěchu. Spíše se kůň utvrzoval v tom, že nikam nemusí. Nutno podotknout, že kůň byl navíc pod tlumícími sedativy.
Z mého pohledu pozorovatele a majitele, jsem byla velice zklamaná, jednak tyto způsoby nikam nevedly a hlavně jsem si myslela, že když jsem dotazována na to, jak kůň zvládá nakládání, přijede koně naložit člověk, který si bude vědět v takovéto situaci rady, to se nestalo. Po dvou hodinách, kdy čtyři lidi koně nakládali, se nehnul ani na krok (za tu dobu nedal na rampu ani jednu nohu), už jsem se na to nemohla dívat a zavolala jsem Dáše s prosbou o pomoc. Z našeho předešlého povídání jsem věděla, že má s touto problematikou zkušenost a hlavně jsem si byla jistá, že bude vůči koni co nejvíce šetrná tak, aby to neodnesl psychicky.
Dáša, která se během výcviků stala moji skvělou kamarádkou, i přes to, že byla neděle, zanedlouho přijela. Bez zbytečného nátlaku ať už na lidi, nebo na koně, mu byla schopna sama vysvětlit, že tam opravdu musí a že nemá smysl se bránit. Koník vše pochopil a začal s ní spolupracovat, postupně se dostával do vozíku dál a dál, až tam měl všechny čtyři nohy. Nicméně jí nebylo umožněno s koněm práci dokončit. Když byl asi po hodině kůň celý uvnitř, můj manžel to už nevydržel a rampu za koněm bleskurychle zavřel. Nemusím snad zdůrazňovat, že to byl velice riskantní počin, který mohl Dášu ohrozit na životě, protože byla s koněm uvnitř. Ale byl na místě a koník odjel ku Praze.
S odstupem se na celou situaci dívám tak, že jsem měla obrovskou zkušenost a příležitost vidět, jak se dá takové nakládání řešit špatně a bezvýsledně nebo naopak s citem, v klidu a pohodě, s kladným výsledkem, protože právě tak to Dáša umí, je skutečný profesionál, za což jsem jí moc vděčná.
Lucka D.
