TĚŽIŠTĚ NA KONI - Jak ho používáte? Jak s ním pracujete?

     Těžiště s přenesením váhy jde v podstatě přeci ruku v ruce. Myslíte si to ? a nebo ne?

Obojím můžeme určovat koni směr... 

Práce jezdce se svým těžištěm, i tím koňským bývá hodně lehkomyslná, opomíjená a nebo se JEN bere na vědomí. Přitom to je v zásadě nepostradatelná pomůcka a jedna z nejdůležitějších věcí, která při zachování pevnosti trupu pomáhá nezávislému sedu jezdce.

     Dobrý jezdec se snaží pracovat jemně, tedy svojí vahou vysílá koni signály. Často slýchám, že kůň musí reagovat na přenesení váhy. Víte ale jak? Ani koník tady úplně neví, co se má dít. A tak většinou reaguje pokračováním ve své činnosti. Jezdec na to odpoví zesílením, což většinou vede k postavení jeho váhy mimo těžiště koně a k jiným neefektivním signálům. Bohužel, kůň z fyzikálního hlediska, naopak, ve snaze udržet svoji rovnováhu, je nucen se vyklánět na druhou stranu, což v jezdci způsobuje mylnou představu neposlušnosti a jakýchsi naschválů ….... a tady to je.

JEZDEC MUSÍ  ZŮSTAT V TĚŽIŠTI KONĚ!

     Když tuhle jednoduchou věc jezdec uchopí takovým způsobem, že v jeho mysli už nikdy nepůjde nikam bez toho, aniž by koňské těžiště nenásledovalo to jeho, má "ESO" v rukávu. Když tohle začne dvojici fungovat, budou se cítit jako jedno tělo, jakoby jezdili na myšlenku.
     Malý příklad. Klasická osmička na obdélníkové jízdárně. Dvojice vjíždí do středu osmičky a jezdec už míří doprava. UŽ TADY, u slova míří, většinou začíná nedorozumění. Protože to má být nejdřív jen v jezdcově hlavě! Jen myšlenka, že přijde onen pokyn vahou, natočení ramene – trupu, atd.. Jakmile jezdec tyto informace aplikuje, musí být rozhodnutý, že už tady jej bude kůň následovat. A ne až PO rozhodnutí „jedu“! Tak dojde akorát k tomu, že "vypadne" koni z těžiště, vlastně mu uteče, vydá se na druhý kruh sám, bez koně. Řekl mu: "sbohem, měj se hezky, já jdu doprava". A už ho nebude schopen  včas vzít vpravo. V tu chvíli jakoby nebyli (nejedou) spolu, rozdělili se jako na „T“ křižovatce. Takže z osmičky bude buď elipsa, nebo v rámci zachování rovnováhy koně vás potáhne vlevo, nebo půjde po pleci ven a nebo, v nejlepším případě, půjde do kruhu jako prkno.

JAK POUŽÍVÁM TĚŽIŠTĚ NA KONI? JAK NA TO?

     Jak má jezdec zůstat v těžišti, jak na to ...

Při natočení trupu, použití našeho těžiště, přiložení a oddálení holeně, aj. (záleží, co kdo používá a na jaké úrovni se kůň a jezdec nacházejí). Jezdec musí opravdově chtít a také si vyžádat, že kůň půjde a že bude tento „tlak“ (signály obsažené v první větě textu) následovat už tady a teď. Zkrátka, těžiště koně bude následovat to jezdcovo. Trup pevný, jezdec se nikam nenaklání. Vůbec nikam!

Pokud kůň nenásleduje jezdcovo těžiště, jezdec nesmí pokračovat „sám, bez něj“!. Musí si na reakci počkat, ona se dostaví. Možná bude koník potřebovat víc času - tak nenaléhat. Možná bude potřebovat utvrdit, že to vážně platí – dobré je koně zastavit a trvat na tom, že jestli někam půjde, tak pouze a jedině jezdcovým směrem. Pomůžete si např. otěží do vnitřní strany kruhu (ale ne do ohnutí-ujel by po pleci ven), vnější holení s pocitem, haló, kde jsi?, já jedu doprava, kde se flákáš?, jedeme přece spolu doprava. Pomoct si můžete i ťuknutím bičíkem na vnější pleci.
Samozřejmostí, kterou tady teď nebudu podrobně rozebírat, je okamžitá odměna i za miniaturní snahu koně (i když s tím jezdec nebude chtít úplně souhlasit), okamžitým odstraněním veškerých, opravdu veškerých tlaků, signálů, kontaktů, žádostí, no prostě všeho.  Jedině takto kůň začne v dalších opakováních sám hledat a nabízet varianty toho, co se po něm žádá.

…. A v tomhle se schovává tak složité a přitom jednoduché následování těžiště, potažmo důvěrná spolupráce koně.

JEŠTĚ ZMÍNÍM JEDNO ÚŽASNÉ CVIČENÍ, URČITĚ SI TO ZKUSTE.

     Sednout si na starou klasickou dřevěnou židli, s rovnýma nohama, co stojí pevně celou svojí vahou, stabilně a rovnoměrně na rovné ploše. Sedíce obkročmo čelem k opěradlu tedy pod sebou máte dvě přední, dvě zadní, dvě levé a dvě pravé nohy (jako na koni). Stabilně, rovně a s pevným trupem, celou plochou nohou na zemi - těžištěm si zkuste židli ovládat. Zkuste westernově, kdy se kůň otáčí kolem jedné ze svých noh, ta tzv. vyvrtá důlek v zemi (jedna noha židle na sebe bere všechnu váhu). Vytvořte takto obrat vpravo, pak vlevo (obrat okolo předku) a potom obrat kolem zádě, zase na obě strany. Při každém obratu je jedna noha židle vždy na zemi a plní stejnou úlohu jako ta koňská pod jezdcem. Ona přebírá naše těžiště, které otáčí koněm, resp. židlí do požadovaného směru. Zjistíte, že vykloněním vlastního trupu pryč z těžiště židle, nic nezmůžete, ano, možná spadnete.
Vlastní tělo nám tak krásně řekne, co máme na koni dělat. A nebo nám taky řekne naše základní nedostatky, které je potřeba odstranit, abychom koni dávali správně a pro něj pochopitelné signály.